O knize: 2011 / "... – Naděžda Igor'vna? Nad obočím se na okamžik objevily rané vrásky. Chceme se vás jen zeptat na pár otázek... Stačil jeden krok v úzké chodbě. Aniž by přestala mluvit, natáhla ruku v gestu automatické zdvořilosti. Trhla sebou, když ucítila dotek náprstku lékárničky na jejím zápěstí, ale bylo příliš pozdě. Šoková dávka sedativ prořízne mysl a nebude horší než bojový meč. Zvedl jsem ženu, krátce překvapen, jak je lehká. Dcera barbarů, kteří nám stáli v cestě jako nepohyblivá skála, nevypadala tak křehce. A z nějakého důvodu to vůbec neodpovídalo představám nižších vrstev…»